Dívka z obrazu

Karel Gott

FmKolikrát jsem stál tam, před tím B7krámkem,
kde mě C#hřál i Fmmráz.
V myšlenkách jsem kráčel starým B7zámkem,
jenom C#já a Fmčas.
C#Kolikrát, když slunce vlídná D#zář zlátla,
Cmze starého rámu dívčí Fmtvář mě zmátla,
Bmdívčí tvář, jak růže ukryD#7tá
v šál okroG#výC#-ýG#7-ý.
C#Čekal jsem, že dá mi znameD#ní, zbytečně,
Cmdívala se na mé trápeFmní netečně,
Bmpřesto jsem ten obraz toužil
D#7mít v podkroG#víC#-íG#-í. C7 
Přišel náhle pán a obraz koupil,
snad jí má teď rád.
Jen já vím, že vůbec neprohloupil
a nemůžu spát.
Nehledám už úsměv neměnný z plátna,
tahle krása bývá u ženy málo platná,
sny, že dívku láska oživí nám pominou-ou-ou.
K obrazům snad můžeš lehce vplát, je zvláštní,
nemohou ti zpátky lásku dát s tvou vášní,
malíři mi tohle rouhání
D#7jistě promiG#no-o-oC#-o-oG#-ou. G#7 
Kolikrát, když slunce vlídná zář zlátne
pokaždé mě krásná dívčí tvář zmátne,
nemusí mít ani nádherný šál okrový.
Nečekám už tajná znamení, zbytečně,
teď už vím, kde láska pramení skutečně,
teď už vímn, že na mé znamení odpoví.
Lá-la-la-la, lá-la-la-la-lá, lá-la-la,
lá-la-la-la, la-la-la-lá, lá-la-la.
Lá-la-la-la, la-la-la-lá, la-la-la-lá.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:16:19.667+00:00
Výsledky hledání: